Tenhle příšpěvek jsem napsal, žvýkaje zbytky ovladače, obsahuje asi deset kilo spojlerů a proto by ho neměl nikdo číst.

Konečně jsem dohrál druhé zabijákovo přesvědčení a přesvědčil jsem se. Neměl jsem to dělat. Měl jsem nechat hubeného chlápka donést jablko Edenu tlustému chlápkovi, nechat to být i když mi zabili rodinu. Prostě to nechat být a raději dál v klidu zabíjet na přání holubů v kleci anonymní stráže a další subjekty. Nebo si několikrát zopakovat exkluzivní jezdecké závody kolem Romagne. Počkat až hrdina zestárne, užije si života, a pak obklopen kruhem rodinným říct "byl to krásný život, ničím nezkažený" a zemřít s duší čistou a myslí jasnou a zážitkem jedné z nejlepších her co jsem kdy hrál. Nevěřil bych, jak může konec ještě zamíchat karty!

Jenže já neposlouchal rady moudrých hlav, nedbal varování, věšteb ani temných znamení, a dohrál jsem to. Tím jsem dokázal dvě věci:

- Asi není zase taková chyba, že spoustu her které mám, jsem ještě nedohrál

- Frustrační kompozice v případě hry dokáže odpověď na původně zcela akademickou otázku "dokážu sníst Xboxový ovladač?" učinit velmi praktickou (jsem rád že tohle není videoblog)

<Spoiler> Nevím co bylo úplně nejhorší, takže to radši vezměme chronolgicky: začátek konce je chvíle, kdy se setkáte se všemi vedlejšími postavami z celé hry na vysoké věži a ti vám řeknou: "Jsme všichni assassini". Ano, i majitelka bordelu, i jeptiška, různí lapkové a žoldáci, zloděj, strejček, v podstatě všichni koho jsem zatím nezabil (kromě Leonarda). A pak jeden po druhém seskočí z věže rovnou do té malé kupky sena co je dole. (Asi celé tajemství tajného asasínského řádu spočívá v organizaci skupin tajně spolčených senosečů, rozmisťování kupek sena pod každý vyšší objekt v okolí a nácvik skoku z výšky 100 metrů do kupky sena.) </spoiler>

Povytahuji obočí, krabatím čelo a větřím nějakou nepravost.

<Spoiler>Potom odjedete do Říma zabít papeže. Obtěžoval totiž v mládí malá šťeňátka. Zde se z úžasné hry s otevřeným světem (který má drajv silného příběhu kombinovanou s velkou svobodou, prostě "nejlepší z obou světů") stane lineární ulička. Chápu, že se jim nechtělo dělat celý Řím kvůli scéně jedné vraždy, ale takhle nudný koridor, bez jediné odbočky, kličky, nápadu nebo vlastně čehokoliv... Najednou se v celé kráse vyjeví, jako je celý soubojový systém hrozně primitivní, jak je to lezení vlastně nezajímavé a že vlastně nic pořádně nefunguje. Zřejmě není taková sranda udělat zábavnou hru s neotevřeným světem, co? Nakonec se po rovné skoro až dálnici dostaneme k papežovi, který příhodně světí mši v rozestavěné katedrále (mimochodem všechno v renesanční Itálii bylo rozestavěné, lešení stála všude, a nikdo nikde nikdy nepracoval, takže asi jako v dnešní době), vylezeme na lešení, skočíme dolů, killing move... ALE!!!</spoiler>

To už si mumlám nadávky, myslím si že chápu co říkali ostatní kteří to už dohráli a myslím si že už to horší být nemůže. Může.

<Spoiler>Po celé celkem pohodových 30+ hodinách, relativně realistické a historické akce (ve smyslu nepřátelé padají po ráně mečem, asi jako lidi, kromě skákání do sena ze sto metrů žádné nadpřirozené jevy, prostě takový slušný žánrový herní realismus, okořeněný samozřejmě konspiračními teoriemi velkého spiknutí) SE Z TOHO PAPEŽE STANE NĚJAKÝ MONSTRUM a JDOU Z NĚJ VLNY MAGICKÉ ENREGIE a zjistím, že jsme opravdu celou dobu četli Dana Browna a nikoliv Umberta Eca. Nebo možná ještě něco horšího. Nemám nic proti soubojům s bossy, ale tohle mi připadalo jako kdyby na konci Battlestar Galacticy potkali bytost Q a ta je vrátila na začátek času. Nebo četl komiks od Franka Millera a na konci stál Superman a nakopal všem zlosynům v Sin City zadky, kázajíce o morálce. Žánrová nepatřičnost.</spoiler>

Nadávám už zcela nahlas, chytám se za hlavu, myslím že uvnitř i trochu pláču. Nechci aby mi to dělali, udělal jsem snad něco špatně, proč...?

<Spoiler>Další kruh pekla přichází se scénou velkého odhalení. Nečteme Dana Browna, je to mohem horší, Erich von Däniken říznutý Hvězdnou Bránou a do toho trochu apocalypse 2012 šílenství. Přízračná mimozemšťanka blábolí něco o lidech slunce kteří vytvořili lidskou rasu, válce, technologiích přesahujícíh lidské možnosti, kouscích Edenu a tak. Nejde o spor tajných společenství usilujících o moc nad světem, konspirační teorie, zabijáky a templáře. Jde o záchranu světa před sluneční erupcí nebo obrácením magnetických pólů nebo kýho ztřeštěnýho zhulenýho výra. Ouvej.</spoiler>

Říkám si ať už to peklo skončí. Závěrečná scéna útěku Desmonda je už jenom prostě zbytečná. Asi tam je, aby si člověk užil toho "bombastického" odhalení a všechno mu jakože docvaklo. Já si jen promítám celý zážitek a přemýšlím, jestli mě měly varovat ty kousky "pravdy" roztroušené po světě nebo odkazy na proroka. Z designového hlediska je to prostě jen špatně udělaný konec, ale v kombinaci se (subjektivně) naprosto iritujícím ukončením celého příběhu mi to opravdu výrazně zkazilo zážitek z celé hry. Která je jinak naprosto skvělá, možná až moc snadná ale pořád velmi zábavná, příjemná, lahodící oku, celé vyprávění a odkrývání konspirace a sledování vrahů rodiny a to všechno je výborné, vedlejší úkoly jsou zajímavé, logické puzzly potrápí mozek a opravdu si to zaslouží vysoké hodnocení. Škoda že třetí díl hrát nebudu.