Nechápu to. Mělo se mi to líbit. Ze spousty důvodů.

Tak za prvé miluju westerny. V podstatě v jakékoliv podobě - od klasik s Johnem Waynem, jejich násilnických pokračovatelů pod taktovkou Sergio Leoneho, Sedm Statečných považuju za lepší film než Se7en, miluju westerny z Aljašky nebo jiných hor (třeba úžasný a podceňovaný Pollackův a Redfordův Jeremiah Johnson). Závěrečnou soubojovou scénu z Tenkrát na Západě jsem viděl víckrát než tohle video (a to ho mám v HD a bez cenzury ;-)). Moje dětství formovali Seton, London, Vinnetou a Old Shatterhand. První romantiku zase Poslední Mohykán a Tanec s vlky (dnes tomu děcka říkají Avatar). Mrtvý muž je asi jediný film od Jima Jarmushe, který snesu. Ani jako mladistvý intelektuál jsem nedal dopustit na S plnou kapsou dynamitu a Unforgiven. Viděl jsem The Proposition a líbilo se mi víc, než jen hudba Nicka Cavea. Viděl jsem Jesse James Meets Frankensteins Daughter. Viděl jsem Wild Wild West a nezvracel jsem (skoro)

Za druhé jsem nic neočekával. Znáte to - když očekáváte moc, jste nakonec vždycky zklamaní. Red Dead Redemption jsem (moc) nesledoval, před vydáním jsem zaznamenal trochu marketingového buzzčení a viděl nějaký trailer, ale rozhodně jsem čekal mnohem víc třeba na Alana Wakea nebo Alpha Protocol (oh, snap)

Za třetí jsem nedávno zjistil, že mám spíš neutrální vztah k hrám s otevřeným světem, než negativní. Respektive Assassins Creed 2, GTA IV, Borderlands a v podstatě i třeba Brutal Legend mi ukázali docela dobré verze sandboxu, a i když si stále myslím, že je otevřený svět přeceňovaný, dá se to hrát.

Nemám nic proti Rockstaru ani GTA ani zločinu ani násilí ve videohrách ani sexu ve videohrách (ani jinde). Hrál jsem a bavil se u GTA III, GTA Vice City, GTA San Andreas, a GTA IV mám odehráno nějakých bratru 40 hodin (od letošního února). To není málo - protože totiž nejsem student a nikdy jsem nebyl herní novinář, na normálního člověka JE to docela hodně.

Mám rád hry pestré, kde je hodně různých úkolů, různých typů hratelnosti a mniher, kde se akce střídá s dobře udělanou cut scénou, hry na které se dá hezky koukat. Rád objevuji a taky dosahuji cílu, plním úkoly a odškrtávám položky na seznamu "zabij, přines, unes, ukradni" Takže když začaly vycházet ty desítkové recenze, moc jsem neváhal. Aneb jak se ptá Wolverine v tomto videu (3.07) "How can bilion dollars be unsophisticated?"

U Red Dead Redemption jsem strávil asi deset hodin. Není to na napsání recenze, ale myslím, že první dojmy už mám vcelku dobré. Vcelku špatné. Jediné, co mě opravdu bavilo, bylo hrát poker. A na to mi stačí facebook. Tak teď ty hříchy:

Hlavní hrdina

Westernový hrdina musí být, jak říká můj kamarád Car, charáč. Charismatický charakter. Skvělé entreé, jasné charakterové vlastnosti, cigáro a musí umět tleskat. John Masterson se zdá takový být, zpočátku. Mlčenlivý typ, co málo vystvětluje a rychle tasí. Jenže to vydrží asi prvních dvacet minut. Pak otevře své srdce farmářce, a pak se prostě už jen vykecává s každým. A používá spoustu cizích slov (ono to tam vůbec vypadá že každý na Divokém západě měl nejmíň Harvard, podle výrazů které používájí). Ale ok, pistolník intelektuál, proč ne. Jenže není vůbec kozistentní! V jednu chvíli je k ženám uctívý a slušný, v druhé chvíli neváhá chytit jinou do lasa a svázat jako tele (druhá možnost je zastřelit). Nemastný a neslaný nuďas se prudce mění v drsného nuďase a zpět. Nico Bellic je proti němu hvězda první kategorie. O Shepardovi nemluvě. Tohle se možná časem rozvine, kdo ví, ale dobrý první dojem na mě fakt neudělal.

Příběh

Moc daleko jsem se (asi) za těch deset hodin nedostal, ale přesto jsou tam v těch pár scénách pěkný díry. Tak zaprvé, stojíte na otevřeném prostranství, míří na vás tři desperáti loveckými puškami, ještě k tomu stojí na hradbě, kryti parkánem. Takže "logicky" tasíte kolta. Střelí vás (jen do boku) a nechají tam ležet, a ani si nevšimnou farmářky která jede kolem, naloží vaše tělo a odveze vás pryč. (Zhruba v polovině) Nebo druhá, dojdete za šerifem že chcete sejmout nebezpečného depseráta, on vám řekne že má moc práce, ale když mu pomůžete s jednou drobností, pomůže zase on vám. Pomůžete mu jednou, a nic. Po druhé, pořád nic. Po třetí, stále nic. A ten bezcharakterní hlavní "hrdina" si ani slůvkem nepostěžuje. A opakuje se to a opakuje...

Ovládání

Když to řeknu jednoduše - ovládaní je špatné. Prý už bylo u GTA IV (to hraju na PC), každopádně zde není asi žádný posun. Ovládání koní je podivné, při krytí se postava chová v podstatě náhodně. Přilepení ke krytu jde zapnout/vypnout, ale rozhodně se to ani zdaleka neblíží zážitku Gears of War (1,2) nebo Mass Effect 2. Při přezbrojení by pomohla pauza (nejzáludnější je, když lovíte mustanga a skočí na vás smečka kojotů, a vy se bráníte lasem. Ten super-rychlý pistolník...lasem. Ona už ta smečka tří kojotů útočící na člověka...) Kolikrát se mi stalo, že jsem vylezl na špatného koně (zločin nedopatřením), přestřelky mají s divokým západem společné asi jen ty obláčky střelného prachu. Normálně bych řekl, že jsem prostě špatný konzolový hráč, ale na ovládání si stěžuje opravdu hodně hráčů, nevymýšlím si!

Hloupé skripty

Protože jsem se něvenoval hlavnímu příběhu ale spíš prozkoumávání, fakt mě zarazilo množství divně fungujících skriptů. Tak třeba pronásleduji "wanted" chlápka. Jedu za ním, vidím ho před sebou, ale nedaří se mi strefit lasem. On ale běží pěšky, takže nemám problém držet s ním krok a skouším lasovat a netrefuju se. Chlap pořád přede mnou, pak mi to napíše "Cíl je moc daleko" a mise neúspěšná. Když prostě nekoho pronásledujete moc dlouho... Nebo. Osamocený táborník, všude kolem pustina. Má hezkého koně. Nikde žádný svědek. BUM. Instantně mám na hlavu odměnu a okamžite se vedle mě objevuje lynčující dav. Nebo ty zvířata, co se vždycky spawnou hned za vašimi zády (divočina je holt drsná, jaguáři se zjevují na planině ze vzduchu, asi mají nanoobleky) Spoustu dalších shrnuje tady Asaic.

Bugy

Ty vtipné našel Games Radar. Ale jsou tam i ty méně vtipné, jako třeba když vám postava zapadne do textury, nejde se hýbat a jediná možnost je vypnout to (a dosavadní postup se vůbec nějak neuloží. Když hrajete stejnou scénu po několikáte, uvědomíte si, jak otravná hra dokáže být) Mizející postavy, zbraně i koně. Nebo koně skákající ze skály. Nehrál jsem to tak důkladně a viděl jsem jich... hodně. Asi jsem smolař. A to jsem si koupil zaječí packu!

Nuda

Bugy i skripty bych odpustil, ovládání se naučil, nelogičnosti rozdýchal...většinou jde o běžný zmar a marnost her s otevřeným světem. Ale kombinace divného hrdiny, nelogického příběhu a nudné krajiny působí tak únavně. Jezdíte pořád po stejné krajině, sice je hezká, ale je to nuda. S tím divným hrdinou nejde nakráčet doprostřed města a začít střílet náhodné kolejmdoucí, je tak moc sladký. V GTA mě baví jen tak se projíždět (rychle) městem, sledovat okolí, užívat si prostředí a objevovat. V RDR mě to nebaví. Nejde přeladit rádio, nejde zapnout zábavu. Není na co koukat, protože věřte mi, západ slunce se brzo okouká. Atmosféra mi neevokuje divoký západ, ale spíš nevychytané dvojče nějakého postapo MMO, které musíte hrát sám a ty nejlepší části divokého západu jsou špatně nebo chybí (stopování, přestřelky, pistolnické souboje jsou divné, lov je jako střelnice na matějské...)

Hra má samozřejmě svoje světlé stránky. Jsou dostatečně vyzdvihnuté ve všech těch oslavných recenzích, které jsem samozřejmě (všechny ;-)) četl a na jejichž základě se rozhodoval o koupi. Jsou tak pozitivní, že já asi hraju jinou hru,,,

Výhody jen telegraficky, věřím (doufám) že mi je v diskuzi omlátíte o hlavu a třeba donutíte zkusit to znova. Graficky hra vypadá opravdu skvěle, fyzika působí poměrně realisticky, minihry jsou pestré a zajímavé (poker, osekávání nožem, krocení mustangů). Cutscény, ačkoliv často nelogické, jsou dobře zpracované (dabing, střih, režie) Svět působí vcelku živě, když si odmyslíte ty hloupé skripty. Některé situace mě opravdu pobavily. Líbí se mi obláčky střelného prachu. Je tam vidět těch šest let práce, ale přesto...

Věřím (doufám), že spousta hráčů se mnou bude nesouhlasit, bude ji kupovat, a to bude jen dobře. Ta hra je fakt slibná. Nedokážu se ale přinutit znova zapnout konzoli a dát jí další šanci. Zkusím to znovu za pár měsíců. Do té doby budu hrát Command and Conquer Generals za čínského atomového generála a naučím američany význam slova "krize".

Tenhle příšpěvek jsem napsal, žvýkaje zbytky ovladače, obsahuje asi deset kilo spojlerů a proto by ho neměl nikdo číst.

Konečně jsem dohrál druhé zabijákovo přesvědčení a přesvědčil jsem se. Neměl jsem to dělat. Měl jsem nechat hubeného chlápka donést jablko Edenu tlustému chlápkovi, nechat to být i když mi zabili rodinu. Prostě to nechat být a raději dál v klidu zabíjet na přání holubů v kleci anonymní stráže a další subjekty. Nebo si několikrát zopakovat exkluzivní jezdecké závody kolem Romagne. Počkat až hrdina zestárne, užije si života, a pak obklopen kruhem rodinným říct "byl to krásný život, ničím nezkažený" a zemřít s duší čistou a myslí jasnou a zážitkem jedné z nejlepších her co jsem kdy hrál. Nevěřil bych, jak může konec ještě zamíchat karty!

Jenže já neposlouchal rady moudrých hlav, nedbal varování, věšteb ani temných znamení, a dohrál jsem to. Tím jsem dokázal dvě věci:

- Asi není zase taková chyba, že spoustu her které mám, jsem ještě nedohrál

- Frustrační kompozice v případě hry dokáže odpověď na původně zcela akademickou otázku "dokážu sníst Xboxový ovladač?" učinit velmi praktickou (jsem rád že tohle není videoblog)

<Spoiler> Nevím co bylo úplně nejhorší, takže to radši vezměme chronolgicky: začátek konce je chvíle, kdy se setkáte se všemi vedlejšími postavami z celé hry na vysoké věži a ti vám řeknou: "Jsme všichni assassini". Ano, i majitelka bordelu, i jeptiška, různí lapkové a žoldáci, zloděj, strejček, v podstatě všichni koho jsem zatím nezabil (kromě Leonarda). A pak jeden po druhém seskočí z věže rovnou do té malé kupky sena co je dole. (Asi celé tajemství tajného asasínského řádu spočívá v organizaci skupin tajně spolčených senosečů, rozmisťování kupek sena pod každý vyšší objekt v okolí a nácvik skoku z výšky 100 metrů do kupky sena.) </spoiler>

Povytahuji obočí, krabatím čelo a větřím nějakou nepravost.

<Spoiler>Potom odjedete do Říma zabít papeže. Obtěžoval totiž v mládí malá šťeňátka. Zde se z úžasné hry s otevřeným světem (který má drajv silného příběhu kombinovanou s velkou svobodou, prostě "nejlepší z obou světů") stane lineární ulička. Chápu, že se jim nechtělo dělat celý Řím kvůli scéně jedné vraždy, ale takhle nudný koridor, bez jediné odbočky, kličky, nápadu nebo vlastně čehokoliv... Najednou se v celé kráse vyjeví, jako je celý soubojový systém hrozně primitivní, jak je to lezení vlastně nezajímavé a že vlastně nic pořádně nefunguje. Zřejmě není taková sranda udělat zábavnou hru s neotevřeným světem, co? Nakonec se po rovné skoro až dálnici dostaneme k papežovi, který příhodně světí mši v rozestavěné katedrále (mimochodem všechno v renesanční Itálii bylo rozestavěné, lešení stála všude, a nikdo nikde nikdy nepracoval, takže asi jako v dnešní době), vylezeme na lešení, skočíme dolů, killing move... ALE!!!</spoiler>

To už si mumlám nadávky, myslím si že chápu co říkali ostatní kteří to už dohráli a myslím si že už to horší být nemůže. Může.

<Spoiler>Po celé celkem pohodových 30+ hodinách, relativně realistické a historické akce (ve smyslu nepřátelé padají po ráně mečem, asi jako lidi, kromě skákání do sena ze sto metrů žádné nadpřirozené jevy, prostě takový slušný žánrový herní realismus, okořeněný samozřejmě konspiračními teoriemi velkého spiknutí) SE Z TOHO PAPEŽE STANE NĚJAKÝ MONSTRUM a JDOU Z NĚJ VLNY MAGICKÉ ENREGIE a zjistím, že jsme opravdu celou dobu četli Dana Browna a nikoliv Umberta Eca. Nebo možná ještě něco horšího. Nemám nic proti soubojům s bossy, ale tohle mi připadalo jako kdyby na konci Battlestar Galacticy potkali bytost Q a ta je vrátila na začátek času. Nebo četl komiks od Franka Millera a na konci stál Superman a nakopal všem zlosynům v Sin City zadky, kázajíce o morálce. Žánrová nepatřičnost.</spoiler>

Nadávám už zcela nahlas, chytám se za hlavu, myslím že uvnitř i trochu pláču. Nechci aby mi to dělali, udělal jsem snad něco špatně, proč...?

<Spoiler>Další kruh pekla přichází se scénou velkého odhalení. Nečteme Dana Browna, je to mohem horší, Erich von Däniken říznutý Hvězdnou Bránou a do toho trochu apocalypse 2012 šílenství. Přízračná mimozemšťanka blábolí něco o lidech slunce kteří vytvořili lidskou rasu, válce, technologiích přesahujícíh lidské možnosti, kouscích Edenu a tak. Nejde o spor tajných společenství usilujících o moc nad světem, konspirační teorie, zabijáky a templáře. Jde o záchranu světa před sluneční erupcí nebo obrácením magnetických pólů nebo kýho ztřeštěnýho zhulenýho výra. Ouvej.</spoiler>

Říkám si ať už to peklo skončí. Závěrečná scéna útěku Desmonda je už jenom prostě zbytečná. Asi tam je, aby si člověk užil toho "bombastického" odhalení a všechno mu jakože docvaklo. Já si jen promítám celý zážitek a přemýšlím, jestli mě měly varovat ty kousky "pravdy" roztroušené po světě nebo odkazy na proroka. Z designového hlediska je to prostě jen špatně udělaný konec, ale v kombinaci se (subjektivně) naprosto iritujícím ukončením celého příběhu mi to opravdu výrazně zkazilo zážitek z celé hry. Která je jinak naprosto skvělá, možná až moc snadná ale pořád velmi zábavná, příjemná, lahodící oku, celé vyprávění a odkrývání konspirace a sledování vrahů rodiny a to všechno je výborné, vedlejší úkoly jsou zajímavé, logické puzzly potrápí mozek a opravdu si to zaslouží vysoké hodnocení. Škoda že třetí díl hrát nebudu.