Do divadla nechodím už tak často jako když jsem jako student měl spoustu času, málo peněz a lístky se slevou. Teď mám času málo (žádný), peněz hodně (a stejně je to málo) a slevu dostanu jenom na půjčku, hypotéku nebo nové auto. A tak jen málokdy odcházím z divadla spokojený. Opravdu nadšený jsem byl na "klasice", Hamletovi v Celetné, ale to už je dost dávno a navíc je to podle filmu (a nehraje tam Jet Li). Asi volím zásadně špatné hry. Nebo platí pravidlo že když jsou na představení lístky i pár dní po předprodeji, tak hra za nic nestojí. Nebo došlo k objektivnímu zhoršení kvality divadelních her tak, jako se objektivně zhoršuje úroveň politiky, her, tištěných časopisů a párků v rohlíku.

V Dejvickém jsem byl za poslední dobu třikrát. Jednou na hře Debris, což v překladu znamená odpad, a to je asi všechno, co je potřeba o této hře napsat. (Ale Marta Issová tam hraje fakt hezky). Pak jsme šli na Karamazovi, a to pro jistotu nehráli. Za vrácené peníze jsme si koupili mandarinky a broskve a pak nás bolelo břicho. Na Dračí doupě jsem koupil lístky v předprodeji, samozřejmě kvůli tomu, že v titulu hry je jedna z věcí, které formovaly mé mládí. Nyní následuje vsuvka o autorově pohnutém mládí.

Dračí doupě (verzi 1.5, pravidla pro začátečníky v klasických červených deskách s barbarem po obrně) jsem dostal k Vánocům někdy v tercii (na sedmilétém gymnáziu), takže mi mohlo být nějakých patnáct. Okamžitě jsem pochopil, jakou moc skýtá role pána jeskyně, sehnal dva kamarády a jal se na nich provádět sociální experimenty. Pamatuju se ještě, že hráli barbara Conana a jeho věrného přítele Subotaje. Kdo neví kdo je Subotaj, ať jde pryč. A já je hezky manipuloval a týral. Inu jak to má v dobrém RPG být. Každopádně od Dračího Doupěte vedla cesta dál (k Dungeons and Dragons, kde skončila dodnes :-))

Chci alespoň jeden odstavec napsat o tom divadle (a nebudu psát o ději). Žánr je černá nebo hořká komedie. Komedie, protože se občas zasmějte, hořká proto, že vás ten smích zase rychle přejde. Hra je napsaná opravdu dobře, navíc je skvěle vidět že ji autor přímo psal pro Ivana Trojana a Davida Novotného (kteří oba patří k mým oblíbeným hercům). Témat se prolíná několik, daly by se shrnout do floskulí které se jako červená nit proplétají celým dramatem. "Hranice mezi hrou a realitou je tenká" , "Jak žít s nečím co se stalo dávno a nejde již změnit" , "Jsme ve věku, kdy naším největším problémem není kolik máme peněz nebo moci, ale kdy se smiřujeme s tím, na jakém místě potravního řetězce jsme se zastavili" a taky je tu téma jestli jde resuscitovat dávné přátelství (dvou lékařů). Trochu nakousneme i nadnárodní korporace, ale jen malé sousto, ty firmy jsou asi moc velké.

Dračí doupě v téhle hře není moc důležité. Her v hrách jiných her se tam hraje několik, a i když je scéna samotného hraní DrD působivá, není určitě nejsilněší. Dokážu si představit na stejném místě použité člověče nezlob se nebo monopoly a hra by mohla fungovat podobně. Z celého RPG si autor bere jen (infantilní a ve zkratce spíš směšné) rekvizity, rozhodně RPG nijak netématizuje ani nezkoumá. Ale to nic nemění na tom, že jde o velmi dobře napsanou hru v střízlivé neokázalé režii s výbornými hereckými výkony zvláště hlavních dvou postav. Výborná je typizace postav - chirurg, psychiatr, voják - všichni jsou tak přesvědčiví, až se podobají skutečným lidem. Navíc se tam i střílí z pistole, je tam sex s Klárou Issovou s igelitkou na hlavě, je tam barbar válečník, hobit i hraničář se psem a taky temné tajemství a další důležité ingredience. Mrzel mě snad jen konec, kdy mi připadalo že už je to prostě přestalo bavit a kvůli tomu mi trochu utekla pointa a musel jsem si ji vyfabulovat. A tak bych ji spíš doporučil než nedoporučil. Není důležité Dračí Doupě, ale zúčastnit se.

Než se dostanu k reakci na reakce, dopřeju si trochu rekreace. Ale děkuji za reakce a pilně uvažuji nad odpovědí. Když jsem se vracel z obchodu s potřebami pro svářeče kytarových strun, něco mě napadlo. To se vám v Praze může stát docela snadno - někdy to chce vaše peníze, jindy trochu úcty, ale někdy je to jen taková myšlenka. Tentokrát to bylo "Ještě že slova mají různé významy". Tím se teď zabývám - ve svém volném čase - soubory a významy slov. O něčem takovém bude i tento poloostrý posterous (opět třeskutě vtipný*).

Soubor slov, v odborné terminologii "herní vlastnosti" (game features - hledejte v Ottově slovníku hravě-naučném) jsou v herní branži důležitá věc. Dokud hra není v krabicích na pultech, nebo jako duch ve stroji v kolesech parních turbín Steamu, není prakticky nic důležitějšího. Herní vlastnosti totiž definují hru a točí se kolem nich všechno. Jsou důležitější než vývojáři, důležitější než E3 (pamatuje si ještě někdo na Halo "jenom pro PC "? :-)), důležitější než originalita, důležitější než rozpočet na marketing a údržbáře hudebních nástrojů dohromady.

Herní vlastnosti jsou bullet pointy. To proto, že se píšou s odrážkami, a taky kvůli způsobu jejich tvorby. To se v rané fázi vývoje chytne člověk ze studia (je fajn, když na té hře třeba něco dělá, ideálně když je vedoucí nějaké sekce), a řekne se mu "a teď řekni čtyři věty které dokonale popíšou vaši hru, jinak dostaneš kulku do hlavy". Pak se tyhle čtyři body vezmou a rozešlou na všechny strany. Vysocí bossové je pošlou nízkým (ve formě prezentací), marketéři svým kreativním agentůrám (ve formě vágních nápadů) a píaristi novinářům (ve formě tiskových zpráv, většinou platí - co bod, to tisková zpráva). Proč právě čtyři body? Je přece věděcky dokázáno, že víc jak čtyři body si průměrný manažer, markeťák, píárista nebo novinář v powerpointové prezentaci prostě nezapamatuje.

Účel těchto slovních koncentrátů je velice prostý. Vzhledem k tomu, že kromě některých vývojářů a jiných bláznů bez potenciálu pro rozvoj kariéry se v herní branži o hry v zásadě nikdo nezajímá, je potřeba nějak rychle a jasně dát všem najevo, o čem ta nová hra bude. Co bude její silnou stránkou. Proč ji hráči budou milovat a kupovat a někteří i hrát.

Ve starých zlatých časech herní branže, kdy ještě hry nebyly zkažené korporátním kapitálem, protože jsme nevěděli že se dají kupovat, a kdy se dělaly pro radost a ne pro peníze, a kdy každá hra na kterou si z té doby pamatujeme byla prostě skvělá tak se takové věci říkaly taky, ale měly úplně jiný význam (Je zajímavé, že se ta doba odehrávala zhruba v době, kdy jsem se s hrami poprvé setkal. A ještě zajímavější je, že tohle tvrdí v podstatě každý - zlatá doba her byla, kdy s nimi ten někdo právě začal. Tohle tuhle vtipně glosovala Tlamička)

A nyní se dostáváme k hlavnímu sdělení.

Tohle je pokus vysvětlit tápajícím, co vlastně ty slova znamenají. Pro pamětníky (hehe) přidám i to, co znamenaly za zlatých časů. Protože se mi ten úvod ale strašně natáhl a na posterous se nesmí mazat - (viz PS), tak dnes proberu jen dva a ten zbytek dokončím příště.

Příběh

"Strhující příběh.", "Silná příběhová kampaň" , "Příběh vyvolávající silné emoce" , "Filmově podaný příběh" "Připravte se na audiovizuální jízdu s...dechberoucím příběhem". Tahle a mnoho podobných vyjádření v zásadě znamená, že hra obsahuje cutscény (filmové předěly, na které se musíte koukat, než zase můžete někam jít s tím panáčkem) Rozhodně se z toho nedá usuzovat na nějakou kvalitu příběhu nebo dokonce zásadní překvapení (zvlášť když už stejně všechno víme z trailerů a recenzí). Za starých zlatých časů existovalo mnohem více způsobů vyprávění příběhů, ale ukázalo se, že tvůrci zodpovědní za příběh jsou v zásadě neuznaní filmoví režiséři, takže se s tím budeme muset smířit.

Grafika

"nejdokonaleji vypadající závodní hra" , "omračuje svým grafickým zpracováním" , "nejdokonaleji vypadající akce" , "dokonale zpracovaný efekt sněžení...kouře...klidné vodní hladiny" , "nejdokonaleji vypadající simulátor venčení psa" "zažijete opravdové grafické orgie, krev vám bude stříkat z monitoru ještě 14 dní". Za starých zlatých časů (těch mých) šlo v podstatě o to, že hra mohla být 2D nebo 3D. 2D hry byly složeny ze čtverců a kruhů, 3D (třeba Duke Nukem, který to měl dokonce v názvu) se skládaly z krychlí, jehlanů a koulí. V dnešní době jde v zásadě o to, že těch krychlí, jehlanů a koulí v jedné scéně hry je prostě tolik, že už to skoro ani není vidět. Ale jo. Pořád jsou to krychle a koule.

Pokračování příště...

*třeskutě vtipný - je ryze subjektivní dojem. Každopádně je valná část tohoto textu nadsázka a jejím účelem je humor. Hry jsou nejlepší způsob trávení volného času, nejúčinnější způsob rozvoje osobnosti, nejkrásnější umělecké dílo a nejmocnější médium. A nebo je to podsázka a jejím účelem je tumor. Ta volba je na vás.